Abraham

Biblický patriarcha, často pojímaný jako symbolická postava nového lidského pokolení.
Představoval Bohem vyvoleného člověka, kterému je požehnáno vyplněnými zaslíbeními - bohatství, potomstvo.

Kromě toho je symbolem upřímné a hluboké víry a s tím související připraveností přinést oběť.

Abrahamovo obětování jeho syna Izáka
   se vykládá jako symbolický předobraz Kristova utrpení.
Znázornění Abrahamova klína
   jsou symbolem bezpečí, které věřící nalézá v Bohu
Abraham, který je v Novém Zákoně uváděn jako výsadní obyvatel ráje, drží v šátku na klíně shromážděnou skupinu vyvolených.
Setkáváme se také s vyborazením Lazara v Abrahamově klíně, to je pak vztaženo k podobenství o chudém Lazarovi.

celý článek

Tomáš Sedláček; EKONOMIE DOBRA A ZLA

Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi

Nakladatel: 65.pole, Praha 2009

Ekonomie kdysi bývala naukou o správě domova, (z řec. oikonomia; oikos - dům, nebo také domácnost či rodina; nomia - zákon), ale jako by se z ní postupně vytratilo veškeré kouzlo a ušlechtilost. Občas můžeme mít dojem, že ztratila všechnu barvu a napomáhala vytvářet svět, kde vládne černobílost. Příběh ekonomie přitom býval daleko rozmanitější.

Existuje ekonomie dobra a zla? Vyplácí se dobro, nebo je dobro mimo ekonomický kalkul? Je lidstvu vrozená sobeckost? A lze ji ospravedlnit, má-li za následek obecné blaho? Nemá- li se z ekonomie stát pouze mechanistický-alokační ekonometrický model bez jakéhokoli hlubšího, či aplikačního, smyslu, stojí za to položit si i takové otázky.
Odpovědi budeme hledat v celé historii od počátků naší kultury až po současnou postmoderní dobu. Není cílem sledovat každý okamžik, který přispěl ke změně tehdejšího či současného ekonomického vnímání světa; jedná se spíše o zastávky ve vývoji, a to buď u jednotlivých dějinných epoch - Epos o Gilgamešovi, Hebrejové, křesťanství, atd., nebo u významných osobností, které měl na vývoj ekonomického chápání člověka vliv - Descartes, Mandeville, Smith, Kant, Hume, Mill, atd.

Knihu nejlépe představí její úvod, z něhož jsou vyjmuty předešlé i následující řádky, které do díla nejlépe uvádějí, naznačují jeho záměr, záběr a shrnují jej.
Mě osobně nejvíce připomomíná, mě sympatický, postmoderní přístup, za svého života nedoceněného, Feyerabenda a jeho filosofii kritického realismu vědy a potažmo i společnosti. Mimo jiné upozorňuje na tolik aktuální totalitní metody uplatňované vědou aplikující je na psychosociální vztahy.
Publikace je opatřena doporučeními bývalého prezidenta a dramatika Václava Havla, ekonoma Jana Švejnara, nebo religionisty a katolického kněze Tomáše Halíka.

Zprvu si lidé vysvětlovali svět kolem sebe prostřednictvím mýtů a náboženství; dnes hraje tuto roli věda. Bylo by bláhové se domnívat, že ekonomické tázání započalo až s dobou vědeckou. Abychom pochopili ekonomické smýšlení našich dávných předků, musíme se ponořit do jejich mýtů a filosofie. Právě tím se zaobírá tato kniha.
Naše postmoderní doba, která je přece jen o poznání pokornější než vědecká doba moderní, si uvědomuje sílu mytologie, náboženství a vyprávění - rozdíly mezi vědou a nevědou mizí. Proto se vydáme tak hluboko, kam až nás písemné dědictví civilizace pustí. První stopy ekonomického tázání budeme hledat v eposu o sumerském králi Gilgamešovi a podíváme se, jak o ekonomických otázkách smýšleli někteří Židé, křesťané, antičtí i středověcí myslitelé. Bedlivě prozkoumáme i učení těch, kteří položili základy dnešní ekonomie v době relativně nedávné.

Pokud se ekonomie imperiálně odvažuje aplikovat své vzorce myšlení v oblastech, které tradičně patřiliy do hájemství religionistiky, sociologie či politologie, proč se nevydat do protiproudu a nepodívat se na ekonomii z pohledu nástrojů religionistů, sociologů nebo politologů? Pokud si moderní ekonomie troufá vysvětlovat chod kostelů či provádět ekonomickou analýzu rodinných vazeb, proč nepohlédnout na teoretickou ekonomii jako na systém náboženství či soukormých vztahů? Jinými slovy, proč se nepokusit o antorpologický pohled na ekonomii?
Cílem této knihy je zachytit, jak se vyvíjelo vnímání ekonomické dimenze člověka, a nabídnout zpětnou reflexi. Téměř všechny klíčové myšlenky, se kterými dnes ekonomie vědomě či nevědomě operuje, mají dlouhou historii a jejich kořeny sahají převážně zcela mimo obvyklý záběr ekonomie a často vědy vůbec. Budeme se tedy snažit poukázat na počátky ekonomické víry, na zrod myšlenek a jejich vliv na ekonomii.
V této knize nastavíme ekonomii zrcadlo antropologické, mýtické, náboženské, filosofické, sociologické, psychologické - vesměs cokoli, co nám poskytne její vnější obraz. Přičemž autor nechce nabídnout komplexně provázaný systém, už z toho prostého důvodu, že žádný takový systém neexistuje. Seznámíme se s hebrejským a křesťanským myšlením, které se týká ekonomie, ale nebudeme studovat celý teologický systém starověku a středověku. Naší snahou bude vybrat klíčové vlivy a zlomové myšlenky, které formovaly dnešní ekonomický modus vivendi. Omluvou za tak široký a zdánlivě nesouvisející obsah budiž myšlenka, kterou již dávno vyslovil Paul Feyerbend: Vše se hodí.
Věda se dnes ráda schovává za slonovinové zdi, stavěné tu z matematiky, tu z latiny či řečtiny, z dějin axiomů a jiných zasvěcovacích rituálů, aby si vědci mohli užívat svého nezaslouženého klidu od kritiky ze strany jiných oborů nebo veřejnosti. Vědas ale musí být otevřená, v opačném případě, jak trefně poznamenává Feyerabend, se z ní stává elitní náboženství pro zasvěcené, které navenek, směrem k veřejnosti, vyzařuje své totalitní rysy. Slovy amerického ekonoma českého původu Jaroslava Vanka, naneštěstí nebo naštěstí, naše zvědavost se neomezuje hranicemi naší profesní specializace.

Kniha obsahuje také mnoho citací a parafrází původních myslitelů, aby autor co možná nejautentičtěji přiblížil cenné myšlenky dávných věků slovy původního myslitele a které by pouhým převyprávěním ztratily autentičnost a ducha doby. Obsahuje také množství odkazů pod čarou pro možnost hlubšího studia dané roblematiky.
Autor nechce bezezbytku vykládaat dějiny filosofie a ekonomie. Spíš si klade za cíl doplnit některé kapitoly dějin ekonomického myšlení širší perspektivou a analýzou vlivů, které často unikají pozornosti ekonomů a které mohou přilákat širší publikum, zklamané ze zploštělého pojetí ekonomie coby matematické nauky o maximalizaci bohatství a užitku.
Ekonomie, jak ji známe dnes, je kulturním fenoménem, téměř by se chtělo říci výtvorem naší civilizace. Předtím než se ekonomie emancipovala, žila šťastně jako podmnožina filosofie, konkrétněji mravní filosofie. Tedy na hony vzdáleného dnešního pojetí ekonomie jakožto matematicky-alokativní vědy, která si již dávno tyto otázky neklade a naopak jimi ze své pozitivistické povýšenosti často pohrdá. Naše tisíciletá výchova ale stojí na hlubších, rozmanitějších a často i pevnějších základech, o nichž je dobré vědět.

***
Tomáše Sedláčka znám jako schopného spolupracovníka, jehož ekonomické názory ale nemusí konvenovat všem. Raduji se, že vychází jeho knížka "Ekonomie dobra a zla", která nahlíží na ekonomii v běhu historie a zpochybňuje některé stereotypy jejího současného vnímání.
Václav Havel - dramatik, esejista, kritik komunistického režimu; poslední prezident Československa (1989-1992) a první prezident České republiky (1993-2003)

"Ekonomie dobra a zla" je okouzlující "tour de force" a nabízí široké veřejnosti neobvyklý, erudovaný a velmi zajímavý pohled na svět. Vědci a učenci mají při čtení toto knihy na výběr: buď ji zatratit pro nedostatečnou rigoróznost z pohledu tradičního vědeckého přístupu, anebo ji přijmout jako osvěžující elixír, který dodává inspiraci a vizi pro další bádání. Já zastávám to druhé a jsem přesvědčen, že takto se kniha zapíše i u širší veřejnosti.
Jan Švejnar - ekonom, profesor na University of Michigan a předseda řídícího výboru CERGE-EI

Knihu Tomáše Sedláčka považuji za vynikající a nesmírně potřebnou. Její studium by mělo být součástí občanské výchovy a vzdělání na všech stupních. Mohou ji s užitkem číst laici i odborná veřejnost a v neposlední řadě by měla být příručkou pro všechny, kdo v médiích hovoří na společensko-ekonomická témata a ovlivňují tak stav veřejného mínění. Tato knížka se může stát podnětem k debatě o zásadních společenských otázkách - debatě, které v českém prostředí dosud neproběhla a jejíž potřeba, ba nutnost bude záhy zvýrazněna situací světového, a tedy i našeho, hospodářství.
Tomáš Halík - religionista a katolický kněz, profesor Univerzity Karlovy

***
PhDr. Tomáš SEDLÁČEK
Vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Zde přednáší filosofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomouvou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu.
Je stupendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomů (Young Guns: 5 Hot Minds in Economics).
V letech 2001 - 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla. V roce 2004 přijal post expertního poradce ministra financí, kde se věnoval reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Fórum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB.
V lednu 2009 se stal členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), poradního orgánu premiéra sestávajícího z deseti vybraných ekonomů, kteří pro vládu připravují protikrizová opatření.

celý článek

David R. Hawkins; MOC VERSUS SÍLA

Skrytí určující činitelé lidského chování

Originální název: Power Versus Force; Bard Press Arizona, 1995-1998-2004
Překlad: Jana Novotná
Nakladatel: PRAGMA, 2009

V nakladatelství Pragma vyšla velmi zajímavá kniha, jejíž charakteristiku nejlépe vystihují úvodní slova vydavatele a z nichž poskytuji krátký výtah.

Představte si, že máte přístup k jednoduché odpovědi ano, nebo ne (ANO/NE) na jakoukoli otázku, kterou si přejete položit. Skutečně pravdivou odpověď na jakoukoli otázku. Přemýšlejte o tom.
Jelikož se člověk naučil lhát hned poté, co se naučil mluvit, fakt obdržení skutečně pravdivé odpovědi a jeho dopad na společnost, by mohl být zrodem té nejzásadnější změny v lidském vědomí od začátku existence lidské společnosti. Změny, které by to vyvolalo, v oblastech od sdělovacích prostředků po etiku v samotných základech obecných pojmů, ve všech detailech každodenního života, by byly takové, že je obtížné vůbec si je představit, jak by život v následující nové éře pravdy vypadal. Svět, jak jej známe, by se nenávratně od základu změnil.

To, co zde pravděpodobně funguje, je forma obecného vědomí, spiritus mundi nebo, jak tomu říká Hawkins inspirován Jungem, databáze vědomí. Tatáž jiskra vnitřní subracionální moudrosti, která umí odlišit zdravé od nezdravého, dokáže odlišit pravdu od klamu.

V této knize dr.Hawkins přináší plody svého výzkumu trvajícího řadu desetiletí, doprovázeného pronikavým vhledem do revolučních objevů fyziky částic a nelineární dynamiky. Poprvé v naší západní intelektuální historii ukazuje, že studené světlo vědy potvrzuje to, co mystikové a světci tvrdili o Já, Bohu a samotné podstatě reality odnepaměti. Tato vize bytí, podstaty a božství představuje obraz vztahu člověka k vesmíru, kterýž je ve své schopnosti uspokkojit naši duši a rozum jedinečný.

Během dvaceti let provádění podobných měření Hawkins vytvořil fascinující mapu geografie lidských zkušeností. Tato anatomie vědomí vytváří profil celého lidského druhu, umožňující provést úplnou analýzu emocionálního a duchovního vývoje jedinců, společnosti a rasy. Tak důkladný a rozsáhlý pohled přináší novou úroveň porozumění cestě člověka ve vesmíru. Současně je pro nás pro všechny průvodcem k lepšímu pochopení toho, kde se my a naši bližní nacházíme na žebříčku duchovního osvícení a na svých osobních cestách, které nás vedou k tomu, abychom se stali tím, čím se stát můžeme.

David R. Hawkins, M.D., Ph.D.

Provozuje psychiatrickou praxi od roku 1952 a je členem Americké psychiatrické asociace. Je velmi uznávaným terapeutem a lektorem.
Vydal řadu vědeckých přednášek a videonahrávek a je spoluautorem knihy Orthomolecular Psychiatry - Ortomolekulární psychiatrie, kterou napsal společně s nositelem Nobelovy ceny Linusem Paulingem. Jeho vzdělání, výchova a prostředí jako vědce a učitele jsou popsány v životopisném přehledu Who´s Who in America.
V současné době dělí dr.Hawkins svůj čas mezi svou praxi, psaní knih a řízení Ústavu pokročilých teoretických studií v Arizoně.

celý článek

HTC s740 Rose - Hard reset

Jelikož se mi po zhruba měsíčním používání a testování nejrůznějších programů kompletně zasekl smartphone, rozhodla sem se provést tzv. hard reset.

K mému neštěstí nikde není jasný návod nebo manuál, jak postupovat v případě, že telefon prakticky vůbec nejde spustit, a už vůbec ne v českém jazyce.

Příručka v angličtině obsahuje pouze ztv. měkký reset přes prostředí Windows mobile 6.1 Standard (dále jen WM6.1). Postupy jak provést reset telefonu, který prakticky nenajede a je kdesi v zaseknutém stavu jsem našla jen neúplné a byla nucena si je postupně poskládat a zkoušet všechny varianty tak dlouho, dokud se mi to nepovedlo.

Až po dlouhém hledání sem našla 3 postupy: (1) postup na stránkách http://xda-developers.com/, trochu podrobnější popis jak na to; (2) postup a další upřesnění na jakémsi blogu, kde mě inspiroval obrázek k vytvoření vlastního, téměř shodného; a (3) postup, kupodivu až po dlouhém hledání na oficiálních stránkách http://www.htc.com/cz/ v sekci FAQ.

Tento fakt mě inspiroval k vytvoření vlastního manuálu, který se mi opakovaně osvědčil.

A přestože u nás není příliš mnoho majitelů tohoto vskutku futuristického modelu klasických klávesnic - mimochodem já na něj nedám dopustit, doufám, že podobným, více či méně úspěšným, hledačům ušetřím čas a usnadním práci.

HARD RESET PŘI VYPNUTÉM TELEFONU:

když není možné dostat se do prostředí WM6.1-Standard:

• vyndat SIM kartu i paměťovou kartu;
• telefon musí být připojen k USB a počítači;
• baterie by měla být nabitá nejlépe na 100%, zejména pokud máte starší baterii s menší výdrží, jak sem měla méně, tak reset nešel provést a já už se pomalu ze zoufalství uchylovala, když už sem vyzkoušela úplně všechno, odkázat telefon servisu, než mě napadlo tu baterii doslova ubít do 100%;
• telefon je vypnutý, svítí jen led dioda indikující plně nabitý stav baterie a současně připojení přes USB k PC, jasně svítící kruh - v případě starší baterie by neměl "dýchat" - viz výše;

Postup:

• Současně zmáčkneme dolní tlačítko hlasitosti + střed joystiku, držíme a přitom lehce stiskneme talčítko "power" nahoře na telefonu, tlačítka hlasitosti + středové držíme do objevení se bílé obrazovky (přes probliknutí trikolory) s anglickým textem, zda chceme provést hard reset a varováním, že všechna data budou ztracena

1. pokud se rozhodneme pokračovat pustíme ona dvě tlačítka, dále dle instrukcí, zmáčkneme horní tlačítko ovládání hlasitosti, provede se kompletní reset dat, všechna osobní data budou z telefonu smazána (!)
2. pokud se rozhodneme nepokračovat, dle instrukcí, stiskneme libovolnou klávesu, telefon se vrátí do úvodní černé obrazovky;

• dále dle instrukcí zmáčkneme znovu horní tlačítko ovládání hlasitosti, telefon dokončí reset a obnoví původní tovární nastavení systému;

• vložíme SIM kartu + paměťovou kartu a mobil zapneme, téměř ihned nastartuje obrazovka wm6.1 a logo HTC, ale může trvat i několik minut, než se zobrazí výzva k zadání PIN; zobrazí se prostředí v angličtině a výzva k zadání PIN: „Enter PIN and press Done.“ → (zadat číslo PIN) → Done; telefon dokončí instalaci na původní tovární nastavení.

Znovunastavení českého prostředí, pokud máte češtinu:

Settings → 0 More → 2 Regional Settings → Language: Čeština; Locale: Czcech → Done → OK → Done

a znovu restartovat krátkým stiskem tlačítka power a vybrat z nabídky: → 1 Power off

Při psaní zprávy je potřeba ještě nastavit český slovník t9:

v textovém editoru (sms, mms, poznámky, apod.) - dlouhý stisk klávesy *T9 a zvolit :

→ 5 Jazyky → 4 Čeština

HARD RESET Z VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ WM6.1-Standard:

pro jistotu vyndat paměťovou kartu; všechna osobní data budou vymazána

Start → Všechny programy → Dále → Příslušenství → Vymazat paměť

celý článek

Co si myslíte o tvrzení: "Mág je pánem svého osudu" - Je mág člověkem bez osudu? Patří to k definičním atributům mága?

Nedalo mi to nezareagovat na dotaz, který vznesl v "diskusi" na grimoar.cz přispěvatel DIONYSOS:

DIONYSOS - [11.04.08 12:43]

Co si myslíte o tvrzení: "Mág je pánem svého osudu"

Pokud osud obšírně definuji jako současné následky již minulých příčin, kdy pojící smysl celku byl ztracen; čili události mimo kontrolu subjektu: "nevyhnutelnost".
Je mág člověkem bez osudu? Patří to k definičním atributům mága?
Vítám i komentáře k příčinnosti, následnosti a konceptu náhody. Ačkoli formuluji dotaz, předkládám jej osazenstvu k diskusi. Pokud uznáte za vhodné, přesuňte jej do sekce dotazy. Uznávám, že v případě znevážení pojmu osud ztrácí dotaz smysl - v takovém případě prosím o komentář kudy úvahu směřovat.

Od tohoto příspěvku dále můžete najít mnoho reakcí na toto téma, z nichž bych vyzdvihla to, co k tématu uvedl přispěvatel KAREL, protože to skutečně v souhrnu je možno jako celek považovat za "osudové":

KAREL (vulgo Mr. Spock) - [23.04.08 20:19]
(...) "Ostatně v celé diskusi IMHO dost výrazně rezonuje názor, že osudovost je vlastně soubor psychických vlastností. A jelikož psychické vlastnosti jsou z principu do jisté míry změnitelné, někteří diskutující to považují za změnitelnost osudu. S tímhle já nesouhlasím. Pokud existuje osud, tak zasahuje fyzické tělo stejně jako psyché. Proto bych spíše uvítal debatu na téma, jak si astromagicky zvýšit počet prstů na rukou nebo uzdravit vrozené tělesné vady, než v této souvislosti diskutovat o úpravách charakterových vlastností.
To, co píšeš v posledním odstavci, je právě ta léviovská akceptace osudu, nikoli jeho ovládnutí. Ve skutečnosti se osud týká všeho, co je s tělem momentálně spjato – tedy i tvého vědomí. Dokážeš-li vědomí od těla separovat dokonale, nazývá se to smrt. Pokud ta separace dokonalá není, tvé vědomí zůstává ve vleku tvého těla, a tudíž je mu podřízeno. Jsem si dobře vědom toho, jak je tato pravda lidem nepříjemná. Když někdo materiální hlásá, že existuje nemateriálně, ve skutečnosti si to jenom z různých důvodů nalhává."

Následně zdůvodním proč právě toto považuji za osudové, ač DIONYSEM položené dotazy vymezily sféru "opanování/neopanování vlastního osudu" do sféry spíše duchovně filosofické, a proč toto vymezení, stejně jako jiní uživatelé, považuji za nedostatečné a tudíž jakákoli vyjádření k tomu za zavádějící, v celé šíři pojmu "osudovosti"/"osud ovlivňujících - píšících/zapsaných - vlivů".

Každý, kdo se snaží naplnit pojem "magie" a "magik" často "pracuje" jen v jedné oblasti. A v jiné uvažuje. Předpokládajíc, nebo automaticky vyvozujíc z řetězce výslednice příčin a dopadů, že cele pojímá "horní" i "dolní" svět, nebo řekněme ovlivňuje nejen svět ducha či psychiku, ale s tím zároveň i svět hmoty, fyzického těla, vtělení, apod. Je známo, pozorováním z nadhledu, či vhledu, prostřednictvím mystických praktik, že člověk, jako tvor více či méně uvědomnělý, balancuje na hraně mezi extrémy. Balancuje tak především ve své mysli.

Ale jak moc uvažujete, popř. konáte, ve vícerozměrném systému?

Jak moc úspěšně, tzn. "k obrazu svému", jste skutečně schopní "být pány svého osudu" ve smyslu "nejen nahoře, ale i dole", přičemž dole chápu od nejširší biologické sféry až po "nejjemnější" struktury DNA?

Jak moc, jako rodiče, a zejména matky, jste schopni vědomě ovlivnit osud svých potomků už v krátké, zato velmi dynamické, fázi plodu?

A to nezmiňuji další vlivy působící na člověka.

Uvažovala jsem nad tou otázkou, jak moc jsem "paní svého osudu" a zjistila jsem, že přes všechno úsilí jsem pouze "paní sebe samé" v tom psychologickém smyslu s tím, že jsem částečně schopná, ovlivňovat své zdraví (tzn. nějaké velmi malé části biologického konceptu) a totéž u některých dalších jedinců. Ale rozhodně nejsem schopná zcela opanovat svůj osud ve smyslu výše uvedeného. Protože, možná podobně jako Karel - pokud mohu odhadnout z citovaného, uvažuji o pojmu osudu v celé šíři pojmu "člověk".

Pokud bych věřila, že "dole" má zcela původ "nahoře", nebo jinak, že všechno co se mi např. odrazí na zdraví má původ v duchovní sféře, pak bych skutečně "paní svého osudu byla", do té míry, do které bych dokázala vychytat duchovní dráhy svého myšlení a působení. Ale protože tomu nevěřím, a zcela záměrně užívám slova "nevěřím", a protože se mi tyhle souvislosti ani nepodařilo v praxi prokázat - vemte si jen už onu "nezopakovatelnost" magických experimentů - kde vám nezbývá než se odvolat na "podobnost", kdy "ač je konáno pokaždé totéž, nikdy to není totéž" (což by samo o sobě popřelo přirozenou svobodu a variabilitu lidského konání a života, možná celého smyslu lidského bytí), tak se snažím pojmout "nahoře" a "dole" v té celé šíři vlivů a dopadů. A ta šířka je tak velká, jak široký je dnes záběr vědeckých disciplín. A ten se od dob starých egypťanů věru rozšířil. Tudíž mít v současnosti stejný filosoficko - magický pohled, nejen na svět mikrokosmu, ale i makrokosmu (o kterém si myslím, na základě zápisků, že měl člověk před 2000 a více tisíci let) považuji za velmi omezené. A tvrdit, že jsem "paní svého osudu" za stejně omezené a navíc sobecky troufalé.A to zde nikde navíc nepíšu o Bohu, ve snaze "něčemu se vyhnout", jakožto člověk "s vírou", ač by to mnohé zase zjednodušilo, pro některé :-)

Ale možná jsem se dostala už mimo náplň pojmu "magie" a "magik" a "osud" (?), nebo do ní cpu to, co tam nepatří? Nebo zkrátka některé věci "mám jinak" a chápu v širších souvislostech a nebo se naopak v některých souvislostech, zase podobně jako Snop (viz diskuse k předmětnému), příliš babrám (?) A nebo je možná moje blbost, že "osud" a "osudovost" chápu "zbytečně" v takové šíři (?) - A nebo si zkrátka zcela svobodně, a dle svého reálně, přiznám, že můj vliv zasahuje do mnoha sfér a oblastí, a to i do těch, v kterých běžně nebytuji, ale nepokrývá je zcela, tak jako je zcela nejsem schopná zmapovat. Proto téma "osudovosti" považuji též za stále rožšiřující se "marnostní kategorii" typu "smrt" (staří tohle všechno hrnuli pod "máju" - jakkoli se totiž snažite tyto nahlédnout či zmapovat, vede to jedině stále do kola, proto se přes tyto "přijetím překračuje").

Stejně jako nedokážu nahlédnout spolehlivě co se mnou bude po smrti, natož s některými dalšími, ale pohybuji se jen v rovině předpokladů, stejně tak nedokážu "přepsat" svůj osud do všech detailů ve všech oblastech "jak nahoře, tak dole". Co ale spadá do mé náplně pojmu "magik", sekce dovednosti, je umět co nejúspěšněji mezi osudovými vlivy "kličkovat", umět do některých ve správný čas šťastně narazit, jiným se šťastně vyhnout. Ale řešit osudová "písmena" či je přepisovat mezi mé dovednosti skutečně nepatří, jednoduše proto, že je cele nejsem schopná pojmout. A teprve tady bych odkázala na Boha, myslím, že k tomu nemám ani potřebné vybavení Sw,Hw. Každopádně mě potěšilo, že nejsem sama :-)

Možná jsem tu mnohé z toho, co bylo vyřčeno nebo naznačeno v diskusi stručněji, zopakovala vlastními slovy, ale nedalo mi to nevyjádřit se, protože s tématem "opanování vlastního osudu" se musí vyrovnat naprosto každý, ať už se snaží o náplň pojmu magik nebo je prostě běžným člověkem, ti první ale o to důrazněji, protože ti se s osudovostí setkají v demonstrativní podobě. Stejně tak, jako se dříve či později setkají se "zhmotnělým" pojmem "smrt", "marnost", apod.

A proč reaguji právě zde a nikoli na zmiňované diskusi? Už jsem to naznačila výše, mám pocit, že už bych nepřišla "s ničím novým", ve smyslu podnětným, jen jsem to "učesala" do celku, protože tak je mi to blízké a tak to ve mě funguje. Snažím se nevyjadřovat útržkovitě, ale pojmout co nejširší celek. No a protože to je většinou u mě záležitost "na román", raději jsem svůj ne příliš stručný názor na téma "jak jsem opanovala svůj osud" vložila do svého blogu. A když už jsem si ten blog založila (...) :-)

čt, 24.4.2008

celý článek